7. až 13. stol.n.l.

V období 9. stol. a na počátku století desátého se na jihu Moravy rozkládala Velkomoravská říše s hradišti Mikulčice a Pohansko a několika menšími osadami. Historické prameny uvádí, že v Mikulčickém hradišti žilo více jak 2 500 obyvatel.  Způsob obživy těchto lidí byl zcela závislý na okolní krajině. Na úkor lesa se rozšiřovala plocha orné půdy. Zbylé lesy sloužily k získávání stavebního i palivového dříví. Velkou část nivy zabíraly louky, pastviny a pastevní lesy. 

Narůstající počet obyvatel vedl k osidlování i méně úrodných půd vyšších nadmořských výšek. Tento trend se projevil i v pramenných oblastech Moravy a Dyje. Ty začaly být odlesňovány a přeměňovány na zemědělskou půdu (pole, louky, pastviny).

Odlesněná krajina ztrácela postupně svou schopnost zadržovat vodu. Z nezalesněných pozemků odtékala voda mnohem rychleji a v místech s nižším spádem se začala rozlévat mimo koryta. Spolu s vodou přicházelo i obrovské množství erodovaného materiálu, který se v údolí řek začal usazovat. Během několika století se do té doby členitější terén téměř zarovnal do dnešní podoby roviny s nepatrnými výškovými rozdíly.