Lesy

V dřívějších dobách byli lužní lesy tvořeny především typem (tvarem) lesa nízkého (jinak nazývaný též pařezinový, výmladkový),  středního (sdruženého) a pastevního, které byly postupně od dob Marie Terezie (od r. 1758) převáděny na typ lesa vysokého (vysokokmenný, semenný), který do současnosti zcela nahradil původní lesy.

Je založen na opakované výmladnosti pařezů jednotlivých druhů, které byly v určitém časovém rozmezí (době obmýtí) opět sesekávány. Pařezy byly schopny opět rychle obrazit, neboť mohli čerpat živiny ze zachovalého kořenového systému stromu a tak v krátké době poskytnou opět palivové dříví pro místní obyvatele.
Na místech, která byla po většinu roku podmáčená, rostly vrby, topoly a olše (dřeviny měkkého luhu) s dobou obmýtí 6-30 let a na suších lokalitách se uplatnily jasany, duby, javory, jilmy, habry a lípy (dřeviny tvrdého luhu) s dobou obmýtí 20-40 let.

Můžeme chápat jako přechod mezi lesem nízkým a vysokým.
Spodní patro (tzv. etáž) bylo tvořeno lesem nízkým a horní patro různě starými stromy vyrostlých ze semene, označovanými jako výstavky. Ve spodním patru rostly dřeviny tvrdého luhu, které jsou schopné snášet stín (např. lípy, javory, jilmy, habry) a horní patro zaujímaly především duby, jasany a jilmy, které na rozdíl od spodního patra (nízkého lesa), poskytovaly stavební a užitkové dříví pro vrchnost, která jej dále prodávala.

Byl typem lesa velice řídkého spojeného s pastvou dobytka - především prasat a skotu, ale také ovcí a koní. Pastevní lesy se vyznačovaly velice řídkým porostem, velkým rozestupem stromů, který umožňoval růst trávy mezi nimi. Takové lesy poskytovaly nejen stín pasoucímu se dobytku v letních měsících, zdroj potravy (opadem žaludů), ale také dřevo, které se dalo zpeněžit.
Vznikali rozvolněním jak lesa nízkého i středního, ale také zalesněním luk či pastvin buď síjí žaludů, později i výsadbou dubových sazenic v malých skupinách 30 až 40 kroků od sebe.

V současnosti nejrozšířenějším - zabírající skoro celou plochu porostů v lužních lesích.
Je tvarem lesa vzniklého buď přirozenou obnovou, kdy nový porost vzniká z náletu a opadu semen (plodů) ze stojících okolních stromů, nebo umělou obnovou, kdy se provádí sadba semenáčků a sazenic nebo síje semen. Jeho doba obmýtí je více jak stoletá.

Světlé lesy vyhovovaly i mnohým druhům ptáků, z nichž některé by nás dnes s jižní Moravou asi nenapadlo vůbec spojovat. Mezi takové patří třeba tetřívek obecný či jeřábek lesní. Na jiná stanoviště byl nucen přesídlit dudek chocholatý, lelek lesní, skřivan lesní či strakapoudi malý a prostřední. Ze savců je nejtypičtější plch lesní.

Po změně lesního hospodaření byly tyto druhy vytlačeny zejména na kraj lesa, případně na paseky – ty však mají jinou strukturu a dynamiku, a neumožňují dlouhodobou existenci druhů. Z takových rostlin můžeme jmenovat zvonovec liliolistý, pryšec kosmatý, střevíčník pantoflíček či vstavač nachový. Rozšířené zde byly i mnohé dnes vzácné houby – lanýž letní či hřib královský.