Ramsarská konvence

Úmluva o mokřadech, majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva je známá spíše pod názvem „Ramsarská úmluva“. Ramsarská úmluva byla předložena organizací UNESCO v íránském Ramsaru roce 1971 a do dnešního dne byla podepsána 120 státy z celého světa. Hlavním cílem úmluvy je ochrana ekologických funkcí mokřadů jako regulátorů vodního režimu v krajině a stanovišť typických organismů. Mokřady dříve tvořily asi 6 % souše, ale podle odhadů z přelomu 80. a 90. let jich asi polovina zmizela vybagrováním, zavezením zeminou, odvodněním či tvorbou příkopů, jiné zanikly znečištěním.

Za mokřad se dle Ramsarské konvence považují území bažin, slatin, rašelinišť i území pokrytá vodou, přirozeně i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí, sladkou, brakickou či slanou, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka nepřesahuje při odlivu šest metrů.


Na území České republiky platí úmluva od roku 1990 a jejím podepsání plynou pro ČR dvě základní povinnosti

o    Vymezit na svém území alespoň jeden mokřad mezinárodního významu.

o    Účinně  chránit ostatní mokřady (zajistit jejich ochranu prostřednictvím vlastní legislativy).

V České republice je v souladu s úmluvou vyhlášeno deset mokřadů mezinárodního významu.  Celková rozloha všech vyhlášených mokřadů činí 54 656 ha. Většina z nich je navíc chráněna statutem rezervací.

RS9 MOKŘADY DOLNÍHO TOKU DYJE
Tato 11 500 hektarů velká oblast, vyhlášená v roce 1993, je charakteristická zbytky lužních lesů a luk, řadou trvalých i periodických tůní, slepých ramen a kanálů. Významná lokalita pro mnoho druhů obojživelníků (rosnička zelená, skokan ostronosý, s. skřehotavý, s. menší, čolek podunajský). Největší české zimoviště orla mořského v ČR (až 60 jedinců), největší zimoviště severských druhů hus (na počátku 90. let až 100 000 husí polních a běločelých). Největší hnízdiště naší republiky pro luňáka hnědého a l. červeného, čápa bílého, husu velkou i rybáka obecného. Pravidelně se vyskytuje bobr evropský.

Přestože bylo celé toto území v minulosti na řadě míst silně poznamenáno vodohospodářskými úpravami a přeměnou lučních porostů na ornou půdu, zachovalo se zde ještě několik lokalit s jedinečnými společenstvy korýšů, hmyzu, obojživelníků, plazů i ptáků, ale také význačnými druhy rostlin.

Přehled sublokalit: Azant-Nejdecké louky, Betlém, Ranšpurk, Cahnov-Soutok, Dolní Mušovský luh, Janohrad, Kančí obora, Křivé jezero, Kutnar, Květné jezero, Lubeš, Mahenovo jezero, Pastvisko, Plačkův les a říčka Šatava, Sekulská Morava, střední nádrž Nové Mlýny, dolní nádrž Nové Mlýny

RS4 LEDNICKÉ RYBNÍKY 
Součásti tohoto mokřadu, rozkládajícího se na celkové ploše 650 ha a zapsaného na seznam v roce 1990, jseou lesní rybníčky s názvem Allahy, slanisko u největšího moravského rybníka Nesytu a zejména soustava rybníků Mlýnského, Prostředního, Hlohoveckého, Nesytu a Zámeckého. Tyto lokality mají mezinárodní ornitologický význam, neboť jsou místem výskytu některých zvláště chráněných druhů ptáků, a jsou důležitou zastávkou tažných ptáků. Kromě rozsáhlých porostů rákosu a orobinců se zde nacházejí také význačné druhy vodních a slanomilných rostlin a také specifická společenstva periodicky obnažovaných břehů.