Historický vývoj
Osídlení v blízkosti soutoku řek Moravy a Dyje je datováno od pravěku až do konce 13. stol. (hradiště Pohansko a Mikulčice), kdy přicházejí pravidelně záplavy, které donutily osadníky opustit údolní nivy a přesunout se dále od řek na říční terasy. Avšak v prostoru nivy nadále hospodařili. V lesích získávali palivové a stavební dříví, pásli zde svůj dobytek a kvůli senu obhospodařovali louky. Vysoká potřeba dřeva na otop vedla k častému kácení lesů. Kmeny těchto lesů, tzv. pařezin, dosahovaly průměrů, které bylo možno bez obtíží zdolat sekyrou. Ta byla po dlouhou dobu jediným nástrojem pro získávání dřeva. Odbornou literaturou jsou takové lesy označované jako nízké. Větších průměrů a výšek dosahovaly kmeny tzv. výstavků, tyto stromy se ponechávaly především pro stavební účely. Lesy nízké s podílem výstavků jsou dnes označovány jako lesy střední. Posledním typem lesa, který se v minulosti nacházel v této krajině je les pastevní. Už sám název napovídá, že se zde páslo. Lesy byly dostatečně proředěné, aby se k půdě dostalo světlo potřebné pro růst trávy. Ze stromů se preferovali duby, které poskytovaly žaludy pro prasata. Lanžhotské pralesy a solitéry dubů na loukách jsou pozůstatky pastevních lesů.
Roku 1802 se při kácení dřevin začínají využívat ruční pily. S tím souvisí i možnost kácení větších průměrů kmenů s menší námahou. O 70 let později v roce 1873 byla definitivně ukončena pastva v lesích a začíná se postupně uplatňovat plánovité lesní hospodaření s důrazem na kvalitu a vyšší produkci dřeva. Tato transformace znamená zásadní změnu v druhové, věkové i prostorové struktuře lesa, který se tak převádí na tvar lesa vysokého.
S úbytkem nízkých, středních a pastevních lesů a jejich způsobů obhospodařování se rapidně snížila mozaika stanovišť a krajina tak přicházela o druhovou rozmanitost. Les totiž netvoří jen stromy. Je to především životní prostor řady rostlinných a živočišných druhů, kteří jsou svým životním cyklem vázáni na stromy, půdu, tůně, mokřady a další plochy v lesích. Ochuzujeme-li se o rozmanité krajinné struktury, přicházíme zároveň o druhy na ně vázané. Současný vysoký les a polní kultury, zabírající téměř celou plochu krajiny kolem soutoku řek Moravy a Dyje, jsou oproti původním historickým lesům a polím velice chudé na různorodost stanovišť a přechody mezi nimi.