Období Velkomoravské říše a ranného středověku
V období 9. stol. a na počátku století desátého se na jihu Moravy rozkládala Velkomoravská říše s hradišti Mikulčice a Pohansko a několika menšími osadami. Historické prameny uvádí, že v Mikulčickém hradišti žilo více jak 2 500 obyvatel. Způsob obživy těchto lidí byl zcela závislý na okolní krajině. Na úkor lesa se rozšiřovala plocha orné půdy. Zbylé lesy sloužily k získávání stavebního i palivového dříví. Velkou část nivy zabíraly louky, pastviny a pastevní lesy.
Narůstající počet obyvatel vedl k osidlování i méně úrodných půd vyšších nadmořských výšek. Tento trend se projevil i v pramenných oblastech Moravy a Dyje. Ty začaly být odlesňovány a přeměňovány na zemědělskou půdu (pole, louky, pastviny).
Odlesněná krajina ztrácela postupně svou schopnost zadržovat vodu. Z nezalesněných pozemků odtékala voda mnohem rychleji a v místech s nižším spádem se začala rozlévat mimo koryta. Spolu s vodou přicházelo i obrovské množství erodovaného materiálu, který se v údolí řek začal usazovat. Během několika století se do té doby členitější terén téměř zarovnal do dnešní podoby roviny s nepatrnými výškovými rozdíly.
Stejně jako se zanášely deprese v místech rozlivů, zanášela se i koryta samotná. V některých místech dosahovala výška usazeného sedimentu až čtyřmetrové mocnosti. Voda se tudíž rozlévala mimo hranice svého koryta a ohrožovala osady i hradiště, mezi nimi i nejznámější Mikulčice a Pohansko, které postupně ve 13. stol. n. l. zanikají. Původní vegetace se začala pravidelným zaplavováním měnit z tvrdého luhu na luh měkký se zastoupením dřevin vrb, topolů a olší, které pravidelné zaplavování snesou lépe než dřeviny luhu tvrdého.