Nivní louky
V oblasti lužní krajiny mají rozsáhlé zastoupení i nivní louky. Stejně jako je tomu v lužních lesích, i na loukách je rozhodující vliv vody – hladina podzemní vody a délka záplavy. Na jaře při povodních jsou louky zamokřeny anebo zaplaveny, naopak v létě můžou výrazně prosychat.
Zaplavování má příznivý vliv na produkci, protože voda přináší velké množství živin. Zaplavované louky se kosily několikrát do roka a představovaly bohaté pastviny.
Louky a pastviny vznikaly postupně, jak byla niva osidlována prvními obyvateli, v mladší době kamenné (neolitu). Přeměna začala smýcením lesa s postupnou přeměnou bylinného podrostu na vegetaci s převahou travin a dalších lučních bylin. Další možností vzniku louky byla pastva, kdy docházelo k postupnému prořeďování dřevin.
Luční porosty se vyznačují pestrou škálou bylin a trav. Na nejzamokřenějších místech luk můžeme nalézt rákos obecný, orobince nebo zblochan vodní. Plošně nejrozsáhlejšími loukami jsou kontinentální zaplavované louky s převahou psárky luční, lipnice luční, ostřice časné a mnoha dalších trav a bylin. Nivní louky nejsou jen domovem travin a bylin rozličných tvarů, barev a vůní, ale také domovem množství hmyzu (brouků, motýlů), hrabošů a obojživelníků. Jsou důležitým místem pro hnízdění a zdrojem potravy pro bahenní ptactvo a místem pro výtěr fytofilních druhů ryb.
Intenzifikace zemědělství v minulém století způsobila, že mnohé louky byly rozorány na pole (od roku 1938 to bylo 38 % luk). Jinde bylo omezeno pravidelné kosení a díky tomu začaly některé travní porosty postupně zarůstat křovinami a lesem (13 %). Z rozlohy luk v roce 1938 zůstala pouhá třetina.